Saturday, 30 August 2014

(mobilní) Yorkshire II.: Through Dales Way to Bolton Abbey

Today we are going to explore the ruins of Bolton Abbey in North Yorkshire.


 I took the bus from Skipton to Addingham and spent twenty minutes looking for the Dales way footpath. Dales Way Walk is about 76 miles long, but I chose just the three miles from Addingham to Bolton Priory. (and back) (no bus at that time)


For me this type of footpath is new because in Czech, we have independent paths, that usually don´t cross anyones property. The Dales Way crosses what it wants and solves it like this:


Or like this:


I am sorry but I am truly fascinated by this "just cross my fence and walk around my sheep,no big deal". Never saw this before. But it is really fun. One more.


Also talking about the sheep - they are everywhere.




I had a wonderfull weather (rainy and windy) but these little buggeres sure cheered me up. And then I finally got close to the Priory.


Bolton Priory was found by Augustinian canons in 1154. It includes a church, chapter house, cloister and prior´s lodging. The Priory gained its wealth from the sale of wool from their flocks of sheep.






After the dissolution of monasteries in 1539 they were allowed to continue as a parish church. All the other priory buildings were stripped of their lead roofs, leaving the stone work exposed to the elements. 




The parish church is still working and you can visit it. 


There is also information centre and restaurant. The are must be amazing for a family trip with a picnic. 

Time to walk back to Addingham alongside of the Wharfe River. 


Sorry about the "quality" of the pictures, taken with my phone again. Have a nice day! :) 


Saturday, 16 August 2014

(mobilní) Yorkshire I.: Skipton

Hello :)

I am going to start my Tour de Yorkshire in Skipton, a small market town in North Yorkshire. The town is still one of the largest auctioning and stockraising centres in the north. I visited it for its 11th centrury castle.



The castle was rebuilt in the 14th century by Robert de Clifford. The Clifford family owned the castle until 1676. The last Clifford owner, Lady Anne Clifford planted the central yew tree, which is characteristic for Skipton Castle.


At the entrance you will receive a plan with descriptions of the rooms and you can explore the castle on your own. There are also descriptions with additional information in all the rooms.



A part of the castle is today used as a private residence.


Next to the castle is also a 12th century chapel.



The admission was about 6 pounds (with student discount). To go through the castle took me about 40 minutes. Skipton Castle is sure worth a visit when you are in the area.





Note: All pictures taken by me and my phone (that explains the not-so-good quality)





<a href="http://www.bloglovin.com/blog/12725977/?claim=u4rhcmzyv57">Follow my blog with Bloglovin</a>

Sunday, 29 June 2014

Červnové radosti

Ahoj! :)

Červen nám v Anglii v podstatě propršel, takže jsem měla spoustu času na indoorové aktivity. Taky jsem na týden zavítala na dovolenou domů, takže jsem k tomu přidala i nějaké přežírací aktivity :))

Přečteno

Za červen jsem zhltala celou Hunger Games sérii. Překvapilo mě, že se filmy zase od předlohy tolik neodklánějí (ale já všechno srovnávám s Harry Poterrem, kde natočili v podstatě jinej příběh). Každopádně je to čtivé :)



Rozečtenou mám Divergenci (z filmu si pamatuji pouze Shailene Woodley - ty oči! ty vlasy! - slint) a prokousávám se Pánem much.

Hunger Games 1-3: za mě 4/5

Shlédnuto

Kromě už zmíněné Divergence jsem konečně viděla Dallas Buyers Club a trochu netypickou romantickou komedii Something Borrowed (Tvůj snoubenec, můj milenec) (někdy opravdu nechápu, kam na ty české překlady chodí).
Dallas Buyes Club byl opravdu výborný, všechny ceny jsou zasloužené. Celé jsem to sežrala i s navijákem. Divergence je taková příjemná oddychovka se spoustou pěkných lidí, stejně jako Something Borrowed. Netypická romantika, kde je v podstatě "zromantizovaná" nevěra. Ale jo, proč ne. Jo a taky jsem byla donucena shlédnout Star Trek. Nebo teda aspoň u něj spát.



Divergent: 3/5 plus jedna menší hvězdička za Shailene
Dallas Buyers Club: 5/5
Something Borrowed: 3/5

Radostnou událostí je zahájení letní seriálové sezóny. Jupííí :) Dočkala jsem se konečně nových dílů Suits, Fosters a Gracelandu :) z nových seriálů mě zatím zaujal Chasing Life, o čtyřiadvacetileté reportérce, které diagnostikují rakovinu.

Snědeno

Musím začít dokonalými sušenkami z Marks and Spencer (a ze slevy!). Byly s třešněmi, pistáciemi a bílou čokoládou. Mňam!



Nadále se také rozvíjí moje úchylka na přeovocované ovesné kaše. Samozřejmě vždy s několika kostičkami (spoustou) čokolády. Vypadá to pak nějak takhle:



Kaše na prvním obrázku je navíc ozdobená ovocem ze zahrádky a pod ní je pohřbeno burákové máslíčko. Ať žije dovolená! :)

Výprodejový cheesecake z Morrisons. Muffinovo-čokoládový! Já se to snad naučím vyrábět.


A trocha toho domácího přežírání. Miluju grilování. Grilování stejně jako čokoláda dělá všechno lepším :)) Maso i zelenina naložené v oleji a bylinkách. Tzatziki made by moje maminka. Lepší než v Řecku :)


A co vy, jaký byl váš červen? Které seriály a knihy zaujaly vás? Co dobrého jste ochutnali?

Plnou parou vstříc červenci! Mějte se krásně :)

Tuesday, 13 May 2014

Moje zkušenost se SA a můj hotel

V minulém článku jsem se věnovala průběhu zprostředkování práce v Anglii přes Student Agency. Dnes se tedy rozepíšu o tom, jak to bylo v mém případě.

Jak probíhalo přihlašování jsem popisovala minule, vyplnění přihlášky, osobní schůzka a přezkoušení z ájiny, čekání na to, až si mě někdo vybere. První nabídka přišla hned po pár dnech od osobní schůzky, i když mě varovali, že to může trvat dost dlouho. Nejdřív vám zavolají a pak vám přijde e-mail s nabízenou pozicí a v jakém hotelu. Můj byl The Bridge Inn ve Walshfordu, Yorkshire. Volala jsem já, mluvila jsem s manažerkou hotelu a s manažerkou housekeepingu (nevím - přeložit to jako manažerku úklidu se mi nelíbí =D ) Po pozdravení a představení si nechali říct pár vět o mé osobě a pak mi řekly, jak to funguje v hotelu a jaké nabízejí ubytování (pracuje se podle rozvrhu, začíná se v osm, pracovní doba ale končí když je práce hotová, ubytování ve Wetherbykousek od hotelu, vlastní pokoj). Měla jsem z toho interview hrozný pocit, koktala jsem a říkala věci, co nevyzněly asi příliš dobře. Přesto mi za pár dni ze SA volali, že mě chtějí a začala se probírat smlouva. Tam už přišly nějaké komplikace, ale byla jsem nadšená lokalitou a vzhledem hotelu tak, že mi to bylo jedno (ono to nějak dopadne) a  vzala jsem to. Někdy bych se za to nejraději nakopala, to musím říct =D



Bydlím tři míle od hotelu, takže denně dojíždím na kole. Není to až tak daleko, ale né vždy je to příjemná projížďka. Pracuji v housekeepingu (ano, zase se vyhýbám slovu uklízečka).  Ráno společné prostory, pak pokoje. Při interview mi bylo řečeno, že se pracuje od osmi do té doby, než je vše hotové. Měla jsem z toho dojem, že se tedy často přetahuje, ale to by mi nevadilo. Bohužel realita je taková, že skončíme většinou mezi druhou a třetí hodinou, což se nepříznivě odráží na výplatě. Ačkoliv je někdy super mít celé odpoledne volné, ve Wetherby není moc co dělat a nejela jsem do Anglie koukat na seriály. (za ty dva měsíce tady jsem stihla celé Panství Downton, Skandál a to nemluvím o těch dalších dvanácti seriálech co sleduju normálně)
Jídlo máme zdarma v hotelu. Ovšem jsou to zbytky bufetu po hostech, takže snídaně je v deset hodin, oběd ve dvě, večeře je časově mimo mé možnosti =D
Pokoj mám samostatný, v obyčejném rodinném domě, který si hotel pronajímá na ubytování zaměstnanců. Podle toho, co mi řekla agentura, měl to být dům pro dívky. Bydlím se Španělem, Baskem (né, to není součást Španělska, a jestli máte rádi své zuby tak o tom nikdy ani nevtipkujte) a Maďarem. Všimli jste si těch mužských rodů? Ano, i já byla trochu překvapená =D Ale mám zahradu, ucházející kuchyni, dvě koupelny pro 4 lidi. Takže mi to nevadí, kromě jediné věci a to je fakt, že všichni ostatní kouří a kouří se v domě. Fuj.

V hotelu je velká menšina Španělů, pár Poláků a Rumunů, Češka jsem tu jediná. Výhodou je, že musím používat angličtinu opravdu denně, ačkoliv si s mou polskou kolegyní občas něco česko/polsko/rukamanohama vysvětlujeme. Oproti tomu moje kamarádka v jiném hotelu má kolektiv převážně český. Je to loterie. Poměry v hotelu jsou ale podobné - ve vedení jsou vždy a všude Britové a né vždy k vám budou vstřícní. U nás to ale asi bude podobné, takže to musíme skousnout.



Ačkoliv to zní, že si dost stěžuji, zas tak moc si nestěžuji :) mohlo by to být lepší, mohlo by to být horší a co jsem slyšela, je to všude podobné. Zkušenost je to k nezaplacení. A miluju anglické snídaně.


Saturday, 26 April 2014

Do Anglie se Student Agency

Než jsem se přihlásila do Student Agency do pracovního programu v Anglii , snažila jsem se najít si nějaké cizí zkušenosti a rady. Našla jsem sice mnoho dotazů na toto téma, ale téměř žádně odpovědi, proto jsem se rozhodla článek na toto téma napsat.



Při hledání na netu, Lochnesce, votočvohoz diskuzích a podobně se dotazy na zkušenosti se SA objevují často. Ovšem odpovědi ne. Tedy aspoň odpovědi na tuto konkrétní otázku. Nejčastější komentáře jsou typu "jel jsem sám, není to problém, jsou to vyhozené peníze, jen lůzr potřebuje agenturu" atd. Milí komentátoři, to není odpověď na danou otázku! Já chápu, že spousta lidí je úžasně schopná a samostatná a vlastně je vůbec neděsí, našetřit peníze, sbalit pár švestek a prostě odjet a čekat, že to nějak dopadne. Mě to děsilo. Mě to děsilo i s agenturou za zády a s kamarádkou, která už tam půl roku byla (a taky jela se SA) =D

Takže tady to je - jak vás Student Agency dostane do UK (za tučný poplatek):



Nejdřív se nezávazně registrujete na jejich stránkách, potom vás už nahání sami. Vyplníte poslané formuláře, kde zadáte svoje údaje a v jaké oblasti chcete pracovat a od kdy do kdy a podobně. Součástí přihlášky je kopie dokladů, CV a motivační dopis, reference z předchozího zaměstnání, potvrzení od doktora atd. Vše samozřejmě v angličtině. Pokud máte nějaký certifikát, good for you, jinak si vás bez problémů na schůzce v SA přezkouší - dají vám pár základních otázek typu "řekněte mi něco o sobě a proč chcete do Anglie"... Moc dobrá v angličtině nejsem (koktala jsem a opravovala se), ale prošlo mi to :) Pak je vaše přihláška poslána anglické agentuře a už jen čekáte, až si vás někdo vybere.



Až se to stane, přijde vám ze SA e-mail, že máte nabídku na určitou pozici v určitém hotelu. Pokud budete mít zájem, je domluveno telefonické interview. Někdy zavolají oni vám, jindy musíte volat vy. Po interview dá hotel agentuře vědět, jestli vás chce - pokud je to vzájemné, začne se zařizovat smlouva a další věci, pokud nechce - hledá vám agentura umístění dál. S odmítáním nabídek je problém, musíte mít opravdu pádný důvod.

Pak se řeší smlouva, odlet, pojištění. SA má výhodné pojištění, letenky až tolik ne. Celkem jsem přímo v jejich kanceláři absolvovala dvě schůzky, první při odevzdávání přihlášky (a placení zálohy), druhá je předodletová, kdy se můžete pojistit a na cestu obdržíte pár rad a informací o Anglii.



O mojí konkrétní zkušenosti a jak to vypadá v "mém" hotelu příště :)


Sunday, 6 April 2014

Ooops I´m in England

Jak už to tak bývá, člověk míní a pánbůh mění. Měla bych si aktualizovat svůj seznam plánů, neboť velkou část z něj nebudu schopná splnit. A to proto, že oproti původním plánům místo psaní diplomky a hledání práce už měsíc uklízím v hotelu v Anglii.



Long story short, nechť zhyne Mikro2. Musela jsem se rozhodnout co dál, a protože moje spolužačka z vysoké už nějaký ten měsíc v Anglii pracuje a byla spokojená, rozhodla jsem se to zkusit taky.
Místo recenzí brněnských kaváren se tu tedy budou objevovat recenze na život v Anglii. Zatím nepříliš pozitivní, jako každá naivní blondýnka jsem si to opravdu představovala jako Hurvínek válku =D


Wednesday, 19 February 2014

Tři brněnské kavárny - minirecenze

Před nějakou dobou vyšel v příloze MF Dnes Doma článek o designových kavárnách v České republice. Překvapilo mě, že hned tři z jmenovaných jsou v Brně, a rozhodla jsem se je navštívit.

V článku jmenovali tyto kavárny: Cafe Steiner, Leporelo+ a Cafe Art. Leporelo jsem bohužel nakonec nenavštívila, protože měli kvůli instalaci nové výstavy omezenou otvírací dobu, místo něj jsem ale navštívila jinou kavárnu/restauraci, ve které se mi nakonec líbilo ze všech tří nejvíce :)

Cafe Steiner.
Po návštěvě této kavárny jsem toužila ještě před článkem, protože jsem kolem ní chodila celý semestr na jógu. Je maličká a má takovou domáckou atmosféru, často jsem za oknem vídala stejné tváře.
Měla jsem latté, kamarádka čaj chai, obojí bylo výborné. Na zdech se v kavárně střídají různé výstavy. Člověk se tam večer cítí trochu jako v akvárku, ale celkově je tam příjemně. Jen obsluha měla spoustu jiné práce než obsluhovat.



Café Art
Café Art je kavárnička u stejnojmenného kina. V objektu jsou kavárny dvě, tato je ta se specifickým designem, který ji dostal do článku (viz obrázek). Podle článku je specialitou podniku šípková limonáda. Šípkovou limonádu můžu jen doporučit, je opravdu skvělá. Celkově je nabídka nápojů velmi široká a zajímavá (limonáda se dá opravdu dělat ze všeho). A opomenout nemůžu ani denní nabídku zákusků :)
Obsluha byla usměvavá a starostlivá. Moc se mi tam líbilo.



Cattani
Minirestaurace Cattani, která byla náhradou zavřeného Leporela, sídlí na Veveří. Kamarádka, která se mnou tuto exkurzi absolvovala, už o ní několikrát předtím mluvila, protože má ve výloze válečky. I tak se dá zaujmout :) Válečkový vzor je i uvnitř, jinak je interiér jednoduchý a útulný. V Cattani se podávají hlavně těstoviny, a to těstoviny vlastní výroby. Kromě toho také úžasné dezerty - z námi ochutnaných: tiramisu (z těch co jsem v Česku jedla se nejvíce přiblížilo italskému originálu, rozhodně není z pomazánkového másla), domácí limetkový koláč (svěží ovocná lahoda) a ricotta s kávou a rumem. Už se těším až tu ochutnám těstoviny :)


Kterou brněnskou kavárnu navštěvujete nejradši?