V minulém článku jsem se věnovala průběhu zprostředkování práce v Anglii přes Student Agency. Dnes se tedy rozepíšu o tom, jak to bylo v mém případě.
Jak probíhalo přihlašování jsem popisovala minule, vyplnění přihlášky, osobní schůzka a přezkoušení z ájiny, čekání na to, až si mě někdo vybere. První nabídka přišla hned po pár dnech od osobní schůzky, i když mě varovali, že to může trvat dost dlouho. Nejdřív vám zavolají a pak vám přijde e-mail s nabízenou pozicí a v jakém hotelu. Můj byl The Bridge Inn ve Walshfordu, Yorkshire. Volala jsem já, mluvila jsem s manažerkou hotelu a s manažerkou housekeepingu (nevím - přeložit to jako manažerku úklidu se mi nelíbí =D ) Po pozdravení a představení si nechali říct pár vět o mé osobě a pak mi řekly, jak to funguje v hotelu a jaké nabízejí ubytování (pracuje se podle rozvrhu, začíná se v osm, pracovní doba ale končí když je práce hotová, ubytování ve Wetherbykousek od hotelu, vlastní pokoj). Měla jsem z toho interview hrozný pocit, koktala jsem a říkala věci, co nevyzněly asi příliš dobře. Přesto mi za pár dni ze SA volali, že mě chtějí a začala se probírat smlouva. Tam už přišly nějaké komplikace, ale byla jsem nadšená lokalitou a vzhledem hotelu tak, že mi to bylo jedno (ono to nějak dopadne) a vzala jsem to. Někdy bych se za to nejraději nakopala, to musím říct =D
Bydlím tři míle od hotelu, takže denně dojíždím na kole. Není to až tak daleko, ale né vždy je to příjemná projížďka. Pracuji v housekeepingu (ano, zase se vyhýbám slovu uklízečka). Ráno společné prostory, pak pokoje. Při interview mi bylo řečeno, že se pracuje od osmi do té doby, než je vše hotové. Měla jsem z toho dojem, že se tedy často přetahuje, ale to by mi nevadilo. Bohužel realita je taková, že skončíme většinou mezi druhou a třetí hodinou, což se nepříznivě odráží na výplatě. Ačkoliv je někdy super mít celé odpoledne volné, ve Wetherby není moc co dělat a nejela jsem do Anglie koukat na seriály. (za ty dva měsíce tady jsem stihla celé Panství Downton, Skandál a to nemluvím o těch dalších dvanácti seriálech co sleduju normálně)
Jídlo máme zdarma v hotelu. Ovšem jsou to zbytky bufetu po hostech, takže snídaně je v deset hodin, oběd ve dvě, večeře je časově mimo mé možnosti =D
Pokoj mám samostatný, v obyčejném rodinném domě, který si hotel pronajímá na ubytování zaměstnanců. Podle toho, co mi řekla agentura, měl to být dům pro dívky. Bydlím se Španělem, Baskem (né, to není součást Španělska, a jestli máte rádi své zuby tak o tom nikdy ani nevtipkujte) a Maďarem. Všimli jste si těch mužských rodů? Ano, i já byla trochu překvapená =D Ale mám zahradu, ucházející kuchyni, dvě koupelny pro 4 lidi. Takže mi to nevadí, kromě jediné věci a to je fakt, že všichni ostatní kouří a kouří se v domě. Fuj.
V hotelu je velká menšina Španělů, pár Poláků a Rumunů, Češka jsem tu jediná. Výhodou je, že musím používat angličtinu opravdu denně, ačkoliv si s mou polskou kolegyní občas něco česko/polsko/rukamanohama vysvětlujeme. Oproti tomu moje kamarádka v jiném hotelu má kolektiv převážně český. Je to loterie. Poměry v hotelu jsou ale podobné - ve vedení jsou vždy a všude Britové a né vždy k vám budou vstřícní. U nás to ale asi bude podobné, takže to musíme skousnout.
Ačkoliv to zní, že si dost stěžuji, zas tak moc si nestěžuji :) mohlo by to být lepší, mohlo by to být horší a co jsem slyšela, je to všude podobné. Zkušenost je to k nezaplacení. A miluju anglické snídaně.
